Na konci dubna jsme si zajeli pod jižní stěnu Dachsteinu a přelezli ferratu IRG i se skialpama na zádech. Jak jsme se všichni tři shodli - poprvé a naposledy...

Po příjezdu na prázdné parkoviště (byla totiž odstávka lanovek a kromě dvou žlutých kabinek bylo na parkovišti jedno auto..) se rychle přebalíme a vyrážíme v rostoucím horku vpravo od jižní stěny směrem ferrata IRG. Po půlhodince stoupání se na chvíli dostáváme do stínu pod Hoher Gamsfeld Spitze. Kolem nás po ještě poměrně tuhém firnu projíždí šusem dva skialpinisti, to je kolem deváté hodiny, pak už nepotkáme za celý den nikoho. Výstupem zářezem Edelgriess a následným traverzem se dostáváme k nástupu Klettersteigu IRG. Lyže s pásy putují na batoh, probíhá obměna tělních tekutin, nacvakáváme se karabinami typu K na ocelové lano a nabíráme první strmé metry. Je poledne, vedro se stupňuje, skála skoro pálí, batoh se zařezává do ramen a Vibram na skeletech se učí spolupracovat s kramlemi a železnými stupy. I přes průběžné focení a pózování postupujeme docela rychle, shybujeme, traverzujeme a znovu shybujeme, vzpomínáme, jak se nám ferrata šla s malou ledvinkou, kde bylo pití a větrovka.. a nadáváme, kdykoliv se spice lyží seknou o převis a odstrčí nás od stěny.

V půl druhé dolézáme na hřeben a s uspokojením pozorujeme lano, mizící pod neporušenou převějí, což naznačuje, že jsme tady letos jako první.. nebo aspoň od posledního sněžení. Zatahuje se a my přelézáme hřeben a přes vrchol Koppenkarsteinu pokračujeme směrem na západ.

Po překonání vzdušné lanové lávky nacházíme po malém bloudění sestupovku a podél tyčí a nataženého lana se dostáváme zpátky nad kotel Edelgriess. Následuje pohodový sjezd zpátky k prázdnému parkovišti. Malá svačinka a jedeme domů.

Účastníci: Jiří Rybák, Lukáš Kovanda, Ondřej Král

Fotografie: Jiří Rybák, Lukáš Kovanda